Údolím Svratky z Tišnova do Nedvědice

Říká se - "ne jenom bajkem člověk je živ".

28.10.2015 Na podzim přichází takové období, kdy se člověku na toho bajka už moc nechce. Je to období, kdy se teploty pohybují kolem 3 - 5 stupňů a vzdušná vlhkost více jak 80%. Toto období využívám především k pěší chůzi. Když pak teploty i přes den padnou pod bod mrazu, kdy vzdušná vlhkost opět poklesne, situace se obrací a na kole se zase jezdí skěle. Ale vraťme se k tomu prvnímu případu.

Trasu z Nedvědice do Tišnova jsem na bajku jel již několikrát, ale pěšky se mi to ještě nepoštěstilo. Ráno jsem si přivstal vyjížděl jsem 6:35 hod. novým vlakem z nádraží Velké Meziříčí (říkám mu pomalovaný) do Křižanova. Odtud rychlíkem do Tišnova (ty investice do kolejového svršku mezi Křižanovem a Tišnovem jsou znát - vlak jede velice klidně) no a v 7,15 hod. už si kupuji snídani v supermaketu naproti nádraží. Vyrážím. Cesta Tišnovem uběhne velmi rychle, míjím Květnici a blížím ke rozcestí u Besénku. Opíjím se tichem. Jednou doleva a jednou doprava a už si to kráčím dál po červené značce směrem ke Štěpánovicím. V tom rána jako z děla - no leknul jsme se jako prase!!! Myslivci asi 15 m. ode mne stříleli kačeny ve Svratce. Opeřenci nemeli šanci uniknout. Podruhé přecházím železnici a dostávám se na pravou stranu. Míjím opravovanou vilku a už mizím v porostu. Brouzdání spadaným listím připomíná příchod zimy, kdy se těším na brouzání sněhem. Sem tam zakousnu plané jablíčko utrhnuté z míjených jablůněk. Asi nejhorší úsek je kolem Štěpánovic. Rovina a fouká mi za krk - dávám kapuci. Nedívám se ani doleva ani doprava a šlapu, abych už byl v lese. Po cca. 2 kilometrech mizím opět v porostu. Zezadu houká vlak a míjí mne - k mému údivu je celkem plný. Je to spěšný vlak Brno-Žďár. Po chvíli se červená TZ uhýba do lesa a já se opět brouzdám listím. Cesta mne "vyhodí" v Borači (nevím, jestli je to spisovně), míjím dřevěnou zvoničku a koukám, přede mnou hrníčkový plot. Dlouho jsem nic takového originálního neviděl. Vcházím na železný most, který je technickou památkou. Nějak jsem ho zapoměl vyfotit - tak mrkněte alespoň na popisek.

Borač proběhnu rychle a dostávám se do užší části směrem k Prudké. Jak se záhy dozvídám z informačních tabulí tak Prudká má svůj název pravděpodobě odvozen od hamru - prutka. Dřív prý bývaly hamry - kovárny dál od vesnic protože hrozilo vyšší riziko požáru. Blížím se k bývalé papírně a stezkami kolem Svratky se dostávám kolem zastávky Prudká až k dřevěné lavce. Je v ne zcela dobrém stavu - uvidíme jestli se najdou peníze na jeji opravu. Kolem náhonu (nevyužitého) se dostávám na silnici Doubravník - Lomnice a ač má zcela nový asfaltový povrch, šlapat po asfaltu mne teda vůbec nebaví. Cesta jako by se zpomalila a vůbec neubíhala. Jsem v Doubravníku. Odbočím k nádraží a v čekárně ČD si dávám malou pauzu.

Pak pokračuji dál, ale už to seběhnu jen po loukách po cestičkách od cyklistů do Nedvědice na nádraží. Tam mám sraz se zbytkem rodiny - už se na ně těším. Vlak má zpoždění a přijíždí až 12:10 hod. Tak tu chvíli čekám. Už vidím to zasloužené pivko před sebou...

V nohách mám podle mapy.cz cca. 19 km. Tak zase někdy příště.

Fotogalerie na rajčeti zde